Přála bych

 si, aby nikdy nerozkvetly. Přesto jsem si nějaké přinesla domů, pro tu barvu a vůni...
 

A Jedlička se Zejbrlíkem vyrváni ze spárů kontejneru. Taky dobrý pocit.:-)

Někdy

stačí k radosti málo...
 A jak je vidět, hledáme stále a stále totéž, bez ohledu na to, v jaké době žijeme.



"Tato knížka přesvědčuje čtenáře, že i v těžkém poměru možno radostně jíti za svým životním úkolem.
Hlavním předpokladem je radostný vztah k životu. Kdo se cítíš sklíčen a osamocen, čti tuto knihu, nabudeš nové síly a chuti k životu a tvoje nervosa a úzkost zmizí. Zdraví a radost budou trvalými průvodci tvých dnů."

Bylo

to velké dilema.
 Zůstat doma, nebo jít na zahradu...
I když přesazování kytek v kuchyni není to pravé ořechové.:-)
Tak alespoň pořádnou sprchu, ať se můžou taky nadechnout .

Začínáme

se probouzet ze zimního spánku. 
Trochu práce na zahradě a jak mě všechno bolí...


A konečně se mi podařilo uháčkovat kulatý polštář. Kulatý. Po mnoha marných pokusech. A už má majitelku.
Která taky asi vyhlíží jaro a balí na hory, což je pro nás ne-lyžaře hotová apokalypsa :-)

Tak

dneska už to bylo skoro na koupání. Skoro...Sázava je ještě zamčená:-)
A je to zvláštní, ale úplně zmizely nutrie.

Svěží

vzduch si žádá svěží barvy

Únor

 bílý...
 Nebo spíš šedý, šedivý. A leden, snad jako by ani nebyl...