Pár

fotek od řeky, když byla ještě krásně bílá.
 Už se nutně potřebuju odreagovat, poslední dny trávím jenom psaním a moje hlava má prostě dost...

Tváří se,

jako kdyby v životě neviděly sníh...

Takhle

to dopadne, když bych měla psát "jistou" práci. Termín mám přece až 15.února!
Ať žije prokrastinace. 
Ale Natálka byla spokojená, má totiž stejnou školní morálku jako její máma:)

Konečně

se tam nahoře slitovali...Krásnější o to víc, když nemusíte brzo ráno vstávat a můžete jenom sedět u okna a dívat se.

Není to

k n í ž k a  na dlouhé zimní večery, ale na jedno líný nedělní odpoledne...

Mardoša z Tata Bojs: Můj život s Davidem Bowiem

Jsem velký fanoušek pop-music. S tím nic nenadělám. A nedovedu si představit, že by člověk byl fanouškem pop-music a nebyl přitom fanouškem Davida Bowieho. Ne že by byl jediný, koho uctívám či čí alba sbírám. Ale k němu a od něj vede tolik spojnic na ostatní důležité interprety jako snad od nikoho jiného. Na ty, z nichž vycházel, na jeho souputníky i na takové, které inspiroval on sám. David Bowie byl zkrátka chodící pop-music v kostce a já jsem jeho chodící fanoušek.
 Text původně vyšel v tištěném Reflexu v lednu 2013.

Včera

ještě bylo bílo. Bylo to krásný...

První...

Houby. Od Jou Jou, radost na celý rok.