Dnešní

ráno...Tak krásně nám svítilo.

A možná to bude polštář, i když mi jeden místní skeptik říkal, že to nedám:-)

A

mojí momentální nejoblíbenější činností je bytí doma.U mě vlastně nic nového.Tedy, ne že bych nebyla ráda i jinde, někdy. 
A domů se teď stejně vracím v době, kdy už nemá moc smysl chodit na zahradu, snad jen na chvíli, trochu se nadechnout. 
Takže, snažím se nestresovat tím, že zahrada je plná listí, že ještě není to a ono a užívat si ty dlouhé podzimní večery...

Zahrada

odpoledne zářila. Na chvíli...
Rozhodli jsme se trochu tu naší divočinu usměrnit a tak vykopáváme a přesazujeme a bolí mě všechno. Ale stejně je to radost. 
 

Když je

vám čtrnáct, tak  rozhodně nehodláte trávit svůj čas vařením. Ovšem hlad je děs a matka prudič.
Natálka má jasnou představu o dělbě práce, pravda je, že se s ničím nepáře, neřeší každý detail jako já a kuchyň opouští se zavřením dvířek od trouby. Ale co, jak praví klasik, stálo to za to! 
(Jenom nechápu, proč potřebuje na lívance čtyři různé lžičky)

A už

je skoro všechno to červené listí opadané. Bohužel. Na balkóně zůstávají jen poslední otužilci a i těm se už krátí čas. Letní čas...

Je to

skoro zázrak, když se mi podaří vytáhnout Natálku do lesa...
Minuly jsme zahrady a mezi čerstvě zoranými poli pozorovaly vrány. A sbíraly šípky,(které se mi podařilo vysypat). Kupodivu jsme nepotkaly ani žádnou divou zvěř.

Trochu červené,

než opadá...