Mimochodem, před dávnými lety, když v "kajutě" ještě bydleli děda s babičkou, bylo dřevěné obložení nalakované lodním lakem(dodnes pátráme, kdo dal našemu dědovi tak skvělou věc, hlavně pro vnitřní nátěry- lak nikdy neuschnul a pořád se k němu něco přilepovalo), visela na té obložené stěně kůže z divočáka, další skvělý dar...A tu pak vystřídala, jak jinak, než darovaná obří madona, která se dědovi zdála moc vybledlá a tak jí zlehka přetřel a svatozář měla takovou hodně sytou bronzovou... Měli jsme ho rádi, ale když natíral, tak všechno a pořádnou vrstvu a nic mu neuniklo.
Tak zatím...
Jsem vážně čím dál tím zvědavější! A ty vzpomínky na dědu natěrače jsou hrozně milé. Madona s bronzovou svatozáří by mě docela zajímala, nemáš náhodou někde nějaké fotky? :)
OdpovědětVymazatI já jsem hodně zvědavá, ale zatím jsme pořád ve fázi destrukce, a tak myslím na dědu,ten měl všechno hotový za půl dne, vzal si barvu a pořádný hřebíky a bylo.Bohužel nemáme ani jednu fotku.Ale jeho tvořivost byla bez hranic...
OdpovědětVymazat