Přípravy,

ale jenom tak lehce, nenápadně...
Hlavně jsme museli konečně dokončit úklid zahrady, když prý přijde ta zima. Uvidíme.

Ty jsou

všude.
Teda klubíčka myslím. Rodina je tolerantní, ostatně snad za to ani nemůžu, je to dědičné, po mámě.:-)
Ještě pár víkendových obrázků.
Mezi kuchyní a háčkováním a zahradou

Poslední

dny a týdny jsou jak přes kopírák.
Mám pocit, že ožívám v pátek odpoledne, je to možná banální, ale na ten okamžik myslím už od pondělí pěti ráno, když mi začíná nový týden.Ani nevím, jestli je to únava, nebo jen otupělost.
Nejlepší je, prostě se vypnout...
A tak se snažím užít si víkend, uvolnit se a myslet třeba na blížící se vánoce a nebo jít do kina(a mít radost,že se hraje i pro šest lidí) .
P.S. Palčáky pro Natálku upletla moje máma, inspirace ZDE
a srdíčko je od Klárky

Tak

jsme to (skoro) všechno otrhali.
A vlastně neznám nikoho,kdo by neměl rád právě utržený jabko...
Taková Malá pomologie v praxi, knížku jsem sehnala v aukci,je zajímavá,ale stejně jsem odrůdy podle obrázků nedokázala určit a snad je to vlastně jedno. 

Nějak

si nemůžu zvyknout na zkracující se dny. Mám pocit,že sotva přijdu domů, je hned tma. A je to takový můj rituál(uklidňující), dívat se z okna na řeku a měnící se les na druhém břehu...
Natálka si přála polštář(hlavně ne černý) a háčkování je další skvělá terapie po náročném dni...
A naštěstí je zítra pátek

Vysypat

kapsy a dívat se z okna...

Správný čas

pro dýňovou polívku...
A taky "velké" stěhování ze zahrady, tedy alespoň toho, co nezmrzlo