Jsem

věčný začátečník...

Listopadové

drobnosti (z místních zdrojů)...

Nebyla

to pravda, když jsem včera psala, že na zahradě už nic nekvete.
Sluncovka, jen tak, sama se vysemenila mezi levandulí a čekala na svojí chvíli...

Tak

to byly poslední květy letošní sezóny. Kvetly a doslova zářily celé týdny. Mám je ráda, skromný kytky, co se umí "odvázat"...

A mám taky velkou radost, živý plot vysazen. Velký dík za tipy, dokonce se mi podařilo sehnat i vysněnou mišpuli a kdouli. Úpně to změnilo všechny moje plány na jaro, myslím, že s  vysazováním keřů ještě nekončím.
Teď se ale hlavně kochám. Podzimem...

Hezky

se nám to tu vybarvilo...

Řekla jsem,

že se budu zahradě víc věnovat a tak se snažím...Zatím je to spíš o plánech, které mám v hlavě, ale něco už se přeci jen rýsuje. Po dlouhé a doufám, že i zralé úvaze jsem se rozhodla zrušit svůj oblíbený letničkový záhon. Už prostě nemám nervy na to, dívat se, jak se všechny ty barevné květy smaží na prudkém slunci. Možná, že příští léta budou milosrdnější, ale kdo ví, jsem skeptik...
Letničky samozřejmě dál zůstanou na zahradě, bez nich by to nebylo ono, ale už to nebudou žádné lány.
A záhon u plotu osázím živým plotem. Je to řešení, kterému jsem se dlouho bránila, nicméně teď mám pocit, že už taky potřebujem trochu soukromí a klid...
A aby byl plot opravdu živý, vybírám keře, které nejen krásně kvetou a vábí hmyz, ale mají i jedlé plody, když už ne pro nás, tak pro místní opeřence.
Zatím mám arónii, muchovníky, rakytník, dřišťál, růži a jsem v koncích. Napadá vás ještě něco dalšího?

Síla

květů  v zahradě upadá, krása podzimu ale spočívá jinde...
Plody, barevné listí, kontrasty, kterým se těžko odolává. 

Zahrada se připravuje k odpočinku, já ale myslím na budoucnost. Mám pocit, že jsem jí poslední dobou nevěnovala tolik času a pozornosti, kolik by si zasloužila. 


 Charles Aznavour