dubna, tak to byly manévry. Odpoledne vynosit kytky ven, ať si holky užijou, otočit sazenice na oknech, pak zahrada a večer zase stěhování. Všude samá hlína, rodina večeří chleba a ředkvičky. Zatím si nikdo nestěžuje a zítra už je květen. Máj. Těším se...
pocit, něco zasadit, pěstovat. Když se rozhlížíte po zahradě a posloucháte kosí zpěv. Ovšem nikdo vám předem neřekne o strachu. Jednou je to sucho, pak zase mokro, teď kvetou třešně a prý má mrznout. Jak jako, kde je spravedlnost...Ne, chápu a pořád se učím... (Ale ať už nemrzne, prosím)
to jsou pro mě hlavně kytky. Voňavý, svěží. Jenom mám pocit, že je nějak nestíhám, jeden den sotva vykukují z hlíny a za chvíli jsou pryč... A modřence, ty jsou srdeční záležitost.
