Můj růžový život

Když jsem po chřipce psala, že všechno doženu, tak jsem samozřejmě myslela, přeženu.
Nebylo by to jaro, kdybych nebyla totálně K.O.. Ale je to jenom čistě fyzická záležitost, moje hlava je čistá.:-)
A už je čas narovnat záda a dívat se kolem.(nebo jít v sobotu do kina)

A co

velikonoční výzdoba? 
To jsou otázky...
Vajíčka zdobila Natálka ve škole a zbytek - co dům dal.
 

Historie

se opakuje.
Venku zuří jaro a doma ani nestíhám vyměnit kytky na okně.

Jednou to přijít muselo

Tma.Konec.Tisíc restartů a nic. Stane se, vzhledem k mému vztahu k  "zálohování" jsem měla strach hlavně o fotky...

Říkala jsem si, všechno zlé je pro něco dobré, bude více času na jiné věci. Přesadit doma kytky, konečně vytáhnout šicí stroj, ale...
Ale pak jsem najednou potřebovala restart i já. Parkrát přechozená chřipka se držela jako klíště.
Teď už se ale zdá, že viry jsou na ústupu. Naštěstí.:-)
A s heslem "Jaro navždy" půjdu dohnat ztracený čas.