A takhle

krásně se loučil se starým rokem náš kraj. A my s ním...

Tak to

byl můj rok 2016.Vážím si všech zdánlivě obyčejných každodenních momentů.Nejen těch zahradních...

Přeju vám, ať rok, který přichází prožijete ve zdraví, v klidu a míru s těmi, které máte rádi...

Museli jsme

to všechno "vychodit". Účinná terapie.
Co nám taky jiného zbývá, jediný věrný společník je náš pes, miluje pořádné procházky, i když jeho tempo je dost šílené...Ale zase nekňourá, nenadává a když nestíháme, počká.Co ale opravdu nesnáší, je, když ho někdo předběhne. To se ale stává minimálně:-)
A tohle byl možná náš poslední letošní výšlap...

Ladíme se

svátečně...
Letos jsem začala péct cukroví s předstihem, což se mi ale vymstilo, už jedu druhé kolo...Ale jak říká Natálka, je to lepší varianta, než kdyby o něj nikdo nestál. Mám to ale hodnou dceru. Ořechy jsem pro jistotu dobře schovala.
Moje papírové výtvory naštěstí nikdo nesní. I když jsou ze sáčků na svačinu:-) Tohle malé tvoření k dlouhým večerům prostě patří a my dospělí lepíme a vystřihujeme jako děti v družině a je nám dobře...

Uteklo to,

rok je skoro pryč a my zase, ve stejné sestavě vyrazili. Na jmelí, chvojí, vyčistit si hlavu.(hlavně)
Jmelí bylo, můj muž to dal a vyšplhal na starou borovici.
 Domů jsme se vrátili zmrzlí, skoro za tmy a já pak vyráběla v kuchyni na podlaze věnce, všude máme jehličí a brouky. A krásně to tu voní, lesem...