A

to byl náš srpen...
Natálčiny patnácté narozeniny, večery na zahradě, koupání v řece. Tak zase za rok...

To je tak,

když trávíte prázdniny doma.
Asi nic neobvyklého, nic, co by stálo za řeč.

Na jaře se ze dne na den z mého muže po dvaceti letech stal zaměstnanec. A jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Z mého pohledu určitě, protože, kdy se mi poštěstí být v pondělí ráno na místech, která jsme dřív sotva stíhali vidět o víkendu? Tyhle vycházky jsou taková naše terapie, moc nemluvíme, obvykle ani neřešíme, kam vyrazíme. A pokaždé něco objevíme a já mám po dlouhé době pocit, že není nutné všechno stíhat a všude být...

Letní

toulání.
Vlakem proti proudu té naší Sázavy a pak pěšky zpátky.
 Nic neplánovat, jenom jít a dívat se...

A tak

vypadá letničkový záhon v polovině srpna...

Skoro

polovina srpna...

Zahrada mě momentálně moc nepotřebuje a tak jen sklízíme, sušíme a hlavně si užíváme léto...