zase den...
Kromě toho, že se u nás permanentně natírá, nebo maluje, jsem ještě našla pod plotem pár sukulentů. To, že tam někdo hází odpad, mě zas tak nepřekvapí, ale proč kaktusy...Dehydratace a lehká únava, řekněme. Očistili jsme je a zasadili a snad se jim na naší jednotce(zahradě) intenzivní péče bude dařit...
na dlouhé podzimní večery jsem připravená. A těším se...
to byl poslední letní den...
už tu polívku budu muset vážně uvařit...
jednou o jablku.
Jablíčka jsou velká asi jako třešně. Není to sice Mazánkův zázrak, ale mazánek to je...
ztracený čas. Zahrada se nadechla a užívá si krásné dny. Jako my...
Ale vlaštovky už jsou pryč
odrůdy.
Co strom, to originál. Bohužel ani Malá pomologie mi nepomohla určit jejich názvy. Takže možná, že máme na zahradě Řehtáč a Smiřické, nebo snad Mazánkův zázrak, nebo taky ne, ale, kdo ví...
plážového povaleče...Protože teď už je to jenom vzpomínka, bohužel. Háčkování a četbu jsem nezanedbávala, ale jak se ukázalo, všeho bylo málo. Klubíček i knížek.
Letošní návrat do reality začal ve velkém stylu, po deseti letech jsem dala výpověď. Jeden papír, ale dal mi zabrat...
