Zlatý

k o n e c července.
A nezvykle tichý. Rorýsi odletěli...

Na okraji

lesa, taková něžná drobotina...

Jsem

letničkový maniak.
Tenhle záhon nemá žádnou"koncepci", sázím, jak mě to napadne, cínie, krásenky, sporýše, padni, kam padni...
Líbí se mi ta barevnost, která láká hlavně babočky a i když jsou letničky pracná disciplína, stojí za to, mít jich na zahradě alespoň pár...

Mikrokosmos

V pátek odpoledne obvykle potřebuju být někde, kde je ticho a klid. Bez lidí, telefonu...
Na chvíli.
To si pak uvědomím, kolik hezkých míst máme v okolí, stačí nespěchat a dobře se dívat...

Je to

radost...

A ještě

jedno nahlédnutí. Na koupání to není, ale ty lekníny...

Takový

červencový den u dědy. Tradičně jezdíme na rybíz, tradičně děda v předtuše naší návštěvy opouští kótu.
V té tiché vesnici nedaleko Kutné Hory se snadno zapomíná na čas, ale my se stejně museli vrátit...

(děda je můj tchán)