Podzimní

pikle...
Už byl nejvyšší čas vyrobit první v á r k u, rýmička udeřila.

Bude

mrznout, padat sníh. Jo, pořád mi to někdo už dva dny říká, copak žijeme na Sibiři? Nechci to slyšet... Ale je to bohužel realita. Celé odpoledne jsem uklízela kytky. Z balkónu, ze zahrady. Pobyt venku jim prospěl.Otrhali jsme poslední rajčata a taky asi poslední cínie...
 

Kytka

na stole, to je můj "pevný" bod. Je to první, na co se dívám, když se vracím domů.
A nebo taky někam zatluču hřebík, když to jde...
 

Dýně

jsou sklizeny. A poslední cukety. Zahrada je žlutá, protože všude jsou topinambury...
A my se pomalu stěhujeme domů...

Ještě

se s létem neloučíme, užíváme si ho. Já a moje mourovatá společnice.A zahrada taky, i když...
Zahradníkův podzim začíná s první odkvetlou sněženkou, píše Čapek. Jak v ý s t i ž n é

A tady

jsme strávili nejvíc času na trhu a taky na nádraží. Pršelo.
A zase ta okna, ale tomu se prostě nedá odolat...
Split

Město

Zadar, tak to je pro mě léto ´85, my tři vzadu ve Škodovce jak sardinky a pak tři týdny pod stanem na pláži.
Byla to událost, ale pustili nás jenom jednou...