mojí momentální nejoblíbenější činností je bytí doma.U mě vlastně nic nového.Tedy, ne že bych nebyla ráda i jinde, někdy.
A domů se teď stejně vracím v době, kdy už nemá moc smysl chodit na zahradu, snad jen na chvíli, trochu se nadechnout.
Takže, snažím se nestresovat tím, že zahrada je plná listí, že ještě není to a ono a užívat si ty dlouhé podzimní večery...
odpoledne zářila. Na chvíli...
Rozhodli jsme se trochu tu naší divočinu usměrnit a tak vykopáváme a přesazujeme a bolí mě všechno. Ale stejně je to radost.
vám čtrnáct, tak rozhodně nehodláte trávit svůj čas vařením. Ovšem hlad je děs a matka prudič.
Natálka má jasnou představu o dělbě práce, pravda je, že se s ničím nepáře, neřeší každý detail jako já a kuchyň opouští se zavřením dvířek od trouby. Ale co, jak praví klasik, stálo to za to!
(Jenom nechápu, proč potřebuje na lívance čtyři různé lžičky)
je skoro všechno to červené listí opadané. Bohužel. Na balkóně zůstávají jen poslední otužilci a i těm se už krátí čas. Letní čas...
skoro zázrak, když se mi podaří vytáhnout Natálku do lesa...
Minuly jsme zahrady a mezi čerstvě zoranými poli pozorovaly vrány. A sbíraly šípky,(které se mi podařilo vysypat). Kupodivu jsme nepotkaly ani žádnou divou zvěř.
říjnové, to jsou stále a ještě podzimní astry. Kvetou týdny a doufám, že nás budou ještě chvíli těšit...
