skončily.
Konec povalování v naší posteli, konec ponocování.
Zůstaly nám po nich doma nesmazatelné i smazatelné,či spíše vypratelné,stopy.:-)
Sáně i brusle leží ladem a největší úspěch nakonec měly barvy na okno,už skoro zapomenuté. Dorostly nám další okenní malířky...Na okně sedí papoušek,plují ryby.
Já nekreslím,já peču.Bábovku.Malířkám...
na zahradě...
A moje dcera mě nechápe.
"Jak tě to může bavit?"Častá otázka. Baví.
Asi deset minut s vypětím všech sil hrabala listí, fotila, hlavně slepice(taky je to na zahradě baví) a prchla.
Prý bude bydlet ve městě, až bude velká.Hmmm....:-)
bývají klidná, většinou.
Asi to bylo tou snídaní...
A samozřejmě, že největší provokatér bývá ten nejmenší.
fotografovati dceru. Knížka pro nastávající otce a matky (1947)
"Fotografujte život svých dětí- postavíte tím pomník kráse a čistotě jejich dětství a své největší radosti a lásce "
Pavel Hrdlička (1911- 1994)
jsem stačila dopéct pár sušenek, a už je zase neděle večer.
A bolí mě zub...
chodíme ven.Stejná trasa, známá místa.
Posázaví.
jsme zase na začátku.
Nové a vlastně pořád tak trochu stejné, možná stereotyp, ale uklidńující.
Vyšívaný kalendář je od Hnízdilek
A tady je chlapík, který změny prostě miluje
