26. 12. 2016

Museli jsme


to všechno "vychodit". Účinná terapie.
Co nám taky jiného zbývá, jediný věrný společník je náš pes, miluje pořádné procházky, i když jeho tempo je dost šílené...Ale zase nekňourá, nenadává a když nestíháme, počká.Co ale opravdu nesnáší, je, když ho někdo předběhne. To se ale stává minimálně:-)
A tohle byl možná náš poslední letošní výšlap...

1 komentář:

  1. :)trochu závidím to vychozování, být neustále na místě je někdy šílený..tak jako můžem na zahradu, ale jen když spí, tak těch pět krát pět kroků:)

    OdpovědětVymazat